Rozhovor pro Kosmické rozhledy: Eugene Cernan

Kapitán Eugene Cernan se zúčastnil v roce 2008 mimo jiné debaty se studenty pražských gymnázií v Pantheonu Národního muzea. Diskusi moderoval čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar, který jménem redakce astro.cz a redakce Kosmických rozhledů položil E. Cernanovi několik otázek.

Když jste v roce 1972 opouštěli Měsíc, napadlo vás, že se tam člověk tak dlouho nevrátí?

Byl jsem označen za posledního člověka, jehož stopa se otiskla na povrchu Měsíce. Ale je to už dlouho, co jsem tuto stopu otiskl, nicméně nejsem ten poslední člověk, který chodil po Měsíci. Protože my se na Měsíc vrátíme a když říkám my, nemám na mysli pouze Spojené státy, ale mluvím k vám, my všichni se tam jednou vrátíme. A my se dostaneme na Mars a vy to ve svém životě zažijete. Oba tyto podniky budou mít mezinárodní charakter. A je docela dobře možné, že ten příští muž nebo žena, který vstoupí na Měsíc, je dnes v této místnosti. Vy jste se narodili dlouho poté, co jsem udělal ty poslední šlápoty na Měsíci před pětatřiceti lety. Ale já tu dnes jsem jako příklad a svědectví, že nic ve vašem životě není nemožné.

Cokoliv, o čem sníte, cokoliv takového můžete uskutečnit. Vaši rodiče byli většinou ještě malí, když jsem byl na Měsíci. A vy všichni vyrůstáte ve světě, o kterém můj otec říkal, že když se budeš hodně snažit, možná budeš překvapen. Je to 35 let, co jsme byli naposledy na Měsíci a myslím, že stejně dlouho už to trvat nebude.

Ale možná bude trvat ještě více než 35 let, ne abychom se tam znovu dostali, ale aby nám došlo, co jsme před těmi více než třemi desetiletími udělali. My, lidé, jsme opustili planetu Zemi a navštívili jsme jiné kosmické těleso, Měsíc, který jsme učinili naším domovem. Když jsem naposledy sestupoval po žebříku svého lunárního modulu, díval jsem se na ty poslední stopy, které jsem na Měsíci zanechal a za svými zády jsem viděl tu nádhernou planetu Zemi. Věděl jsem, že se tam už takhle nikdy nedostanu. A přál jsem si tehdy, kdybych tak mohl zastavit čas. Abych si mohl lépe uvědomit, co jsem udělal, kde to jsem a co to pro lidstvo znamená, být na jiném kosmickém tělese. A nejsem si jist, jestli jsme to dodnes pořádně pochopili. Ale vy máte na dosah docílit mnohem významnějších věcí, než kterých jsem dosáhl já. Vy skutečně můžete dosáhnout až ke hvězdám. Já mladým lidem, jako jste vy, vždycky říkám, miřte na Měsíc. Protože i když se netrefíte, skončíte mezi hvězdami.

Změní se podle vás směřování americké kosmonautiky po podzimních prezidentských volbách, ať už vyhraje demokratický či republikánský kandidát?

Záleží na tom, kdo se stane prezidentem Spojených států. Mám velké obavy, že se opustí nebo téměř opustí výzvy našeho programu. Senátor Obama už řekl, že by vzal peníze určené pro tento kosmický program, pozastavil plán dostat se na Měsíc a na Mars a použil tyto peníze na vzdělávání. Naše problémy se vzděláváním nevyřeší peníze. Mladé lidi je potřeba inspirovat, aby snili a chtěli se učit. Letectví a vesmírný program jsou už více než 100 let Václav Havel a Eugene Cernan při setkání v pracovně generálního ředitele Národního muzea vysoce romantickou záležitostí. Lidé jako jsem já nebo vaši otcové a strýcové byli inspirováni k tomu, aby dělali věci, které ještě nikdo nedokázal. Dělali věci, které se jiní báli dělat. Věci, které bylo potřeba udělat, jako letět na Měsíc. Pro mě nedává smysl vzít peníze z kosmického programu, který inspiruje, který je zdrojem nadšení a dát je na stůl a říkat, teď se budeme učit, protože teď na to máme peníze.

Ten druhý kandidát, senátor McCain, patrně také snil, když byl mladý, protože se stal leteckým navigátorem, stejně jako já. Myslím, že on rozumí tomu, že investice do vesmíru jsou investicí do budoucnosti naší země a celého světa. Takže v tuto chvíli mám určité obavy o to, jak to dopadne.

Na Měsíci jste měl sebou československou vlajku. Kde jste ji tehdy sehnal?

To bylo docela jednoduché, já jsem jenom někomu v NASA řekl, že chci československou vlajku, tak mi ji sehnali. Měli jsme povolené vzít si s sebou věci, které jsou nám blízké. Jiní si třeba brali vlajky jiných států, já si vzal tuhle. Protože maminka pocházela z Čech a tatínek ze Slovenska a tehdy to byla jedna země a tak mi stačila jedna vlajka. Je to prostě jednoduché, já jsem prostě Američan československého původu.

Redakce děkuje Českému rozhlasu za pořízení záznamu diskuse s E. Cernanem, s jehož pomocí vznikl konečný přepis rozhovoru a panu tlumočníkovi za výborné tlumočení.

Letos (2008) to nebylo poprvé, co kapitán Cernan poskytl Kosmickým rozhledům rozhovor. Poprvé k tomu došlo už v roce 1974, během jeho neoficiální návštěvy Československa. I tehdy se ptal Jiří Grygar a to v autě americké ambasády v Astronomickém ústavu v Ondřejově. Sám popisuje tu událost takto: "Historický rozhovor se odehrál 3. 10. 1974 při jízdě autem americké ambasády od dvoumetru k budově sluneční laboratoře. Tak si umíte představit, že jsem ty otázky musel pálit rychle a navíc si zapamatovat odpovědi, ale jiný rozhovor Cernan nemohl nikomu poskytnout, anžto to bylo zakázané". Rozhovor z roku 1974 Vám nyní přetiskujeme i s jeho předmluvou.

Pamětníci ho najdou v Kosmických rozhledech 1/1975 na straně 23-24.

Dne 3. 10. 1974 navštívil ondřejovskou observatoř Astronomického ústavu ČSAV americký astronaut E. Cernan. Byl přivítán ředitelem ústavu členem koresp. ČSAV Lubošem Perkem, který v úvodním projevu připomněl Cernanovy lety na lodích Gemini a Apollo i poslední přistání na Měsíci, kdy náš host byl velitelem výpravy. Na shromáždění pracovníků ústavu popisoval E. Cernan své zážitky z kosmických letů i z pobytu na Měsíci, připomněl též svůj československý původ (jeden dědeček od Bechyně, druhý z Kysúc) a hovořil o dalších amerických kosmických plánech (Sojuz-Apollo, raketoplán). Svůj výklad doprovázel promítáním krátkých barevných filmů o projektech Gemini-Apollo a Skylab.

V diskusi řekl, že když se dnes někdy dívá na Měsíc, zdá se mu neuvěřitelné, že tam sám doopravdy byl. Nicméně je to skutečnost; je to dokonce už součást lidské historie a podílíme se na ní všichni - nejen astronomové. Prohlásil, že osobní zkušenost s kosmem se přece jen liší i od té nejkvalitnější fotografie či filmu, že pohled na planetu Zemi zdálky je něco zcela nevýslovně úchvatného.

Popisoval též své zážitky při řízení měsíčního vozidla Roveru: řízení je nesnadné, neboť díky nižší přitažlivosti má Rover při manévrech tendenci odskakovat a mohl by se i převrhnout. Řidič se musí naprosto věnovat řízení, neboť na Měsíci člověk podceňuje jak vzdálenosti tak i rozměry překážek, a to až o řád. Pokud jde o původ měsíčních kráterů, soudí Cernan, že v té oblasti, kde přistáli, vznikla většina kráterů impakty meteoritů. Poznamenal ovšem, že podle jeho dojmu by shromáždění deseti vědců v jediné místnosti vyslovilo deset rozličných hypotéz o původu měsíčních kráterů.

Na závěr diskuse předal E. Cernan řediteli Astronomického ústavu do úschovy čs. vlajku, která byla na palubě kosmické lodi Apollo 17 na Měsíci i další dárky, mezi nimiž byl i model lunárního modulu Challenger. Poté si prohlédl některé přístroje observatoře a zúčastnil se slavnostního oběda s vedoucími pracovníky ústavu.

Za čtenáře Kosmických rozhledů jsem se zeptal: 

Na čem nyní pracujete, jaké jsou vaše budoucí plány?

V současné době jsem zvláštním asistentem projektu Sojuz-Apollo. To mi zabírá veškerý pracovní čas. Domnívám se, že budu zase létat do kosmu, jakmile se rozeběhne projekt raketoplánu, jenž pokládám za velmi slibný. 

Jak to bude se zastoupením odborníků (vědců) na palubách příštích kosmických lodí? Nepozbude pak profese astronauta na významu?

Dosavadní zkušenosti zvláště při letu Apolla 17 ukazují, že přítomnost vědců v kosmických plavidlech je velkým přínosem. Až začnou létat raketoplány, bude možné, aby se výzkumu zúčastnili vědci po relativně lehkém a krátkém astronautickém výcviku. Ovšem ani pak se přirozeně neobejdeme bez profesionálně vycvičené posádky pilotů-astronautů. Obě profese se budou doplňovat navzájem více než dosud. 

Dnes jsme svědky zpomalení rozvoje kosmonautiky, díky omezeným rozpočtům a přesunu zájmu veřejnosti na jiné neodkladné projekty. Myslíte, že je to trvalý stav?

To si rozhodně nemyslím, i když je pravda, že po počátečním nástupu došlo k jistému nasycení a nyní i ke stagnaci, ale to se zase změní. Musíme hledat nové podněty a přicházet s novou iniciativou. Osobně se domnívám, že projekt raketoplánu povede nutně k rychlému rozmachu pilotovaných i nepilotovaných letů. 

Jaké jsou perspektivy vybudování stálé měsíční observatoře nebo kosmické stanice v libračních bodech soustavy Země-Měsíc?

Nepřemýšlel jsem o možnosti umístit stanici do libračních bodů, ale jsem přesvědčen, že observatoř na Měsíci je už dnes technicky zcela uskutečnitelná. Jde spíše o to najít vhodnou a přitažlivou motivaci pro vybudování takové stanice, a to se dříve nebo později určitě stane. Pilotované lety na Měsíc budou určitě obnoveny. 

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Kosmických rozhledů?

Rád bych připomenul některé myšlenky z mé dopolední besedy. Především, že přistání na Měsíci se dělo v zájmu a za aktivní spolupráce všech lidí na Zemi. Za druhé, že uskutečnit tento jedinečný technický experiment vyžadovalo obrovské zanícení a pevnou vůli mnoha tisíc lidí, kteří se bezprostředně na projektu podíleli. Za třetí, že jsme si přitom ověřili, že když něco doopravdy chceme, že to lze dokázat. Myslím, že to platí nejen pro kosmonautiku, ale i pro každý obor lidské činnosti, tedy i pro astronomický výzkum. 

Kdybyste se mohl zúčastnit pilotovaného letu k Marsu, přijal byste?

Samozřejmě.

Ptal se Jiří Grygar. Rozhovor vyšel v neperiodickém věstníku České astronomické společnosti Kosmické rozhledy 1/1975.