Šesté číslo našich novinek vás seznámí s jedním z historických unikátů. Tím unikátem je polední znamení dávané z astronomické věže Klementina a později zároveň podpořené výstřelem z děla.

Polední znamení

Význam pojmu "přesný čas" prošel v minulosti mnoha změnami. Pro obyvatele Prahy byl "přesný čas" delší dobu spojen s budovou Klementina, kde o něj pečovala hvězdárna, a to od založení v r. 1751 až do druhé světové války.

V Praze se o polední znamení zasloužil nej-vyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Kromě jiného žádal, aby se polední znamení dávalo z některé klementinské věže.

Od roku 1891 bylo na náklad pražské obce oznamováno poledne výstřelem z děla na baště č. XIX městského opevnění (na Mariánských hradbách, pak také na Opyši). Polední výstřel byl několikrát zrušen (např. v době kolem počátku první světové války) a opět obnoven.

Středoevropský čas platil v našich zemích podle nařízení vlády ve Vídni od 1. 10. 1891, ale pražské polední znamení se až do 1. 1. 1912 dávalo podle středního místního pražského času, který jde o 2 minuty 20 sekund později než středoevrop-ský čas na 15 poledníku. Vzhledem k tomu, že přesný čas z Klementina byl od roku 1925 vysílán rozhlasem, polední znamení praporem ztrácelo na významu a bylo v červenci 1928 zastaveno.

Pozorování na věži

V době budování Klementina, v Praze praco-vali takoví astronomové jako např. Tycho Brahe, Johannes Kepler, nebo Tadeáš Hájek z Hájku, kteří zde působili za vlády Rudolfa II. Astrono-mie patřila do učebního plánu jezuitské univerzity od jejího založení, observatoř byla ale v Klementinu založena až na podnět Josefa Steplinga, jejího prvního ředitele, v letech 1751-1752.

Od svého vzniku se Astronomická věž osazuje vědeckými přístroji a začínají se provádět astronomická měření. Hvězdárna byla od počátku pod státním dohledem, po první světové válce se stala součástí nově založené Státní hvězdárny Československé a klemen-tinská věž byla až do roku 1928 její jedinou observatoří v Čechách.

Návštěvníci Klementina dnes mohou ve věži vystoupat až do výšky 52 metrů. Před výstupem do posledního patra věže s ochozem je ale ještě třeba se zastavit v původní pracovně observa-toře, kde byly umístěny menší astronomické, geofyzikální a meteorologické přístroje z 19. století, pocházející zejména z dílen jezuitských mechaniků a učenců.