Staroměstský orloj / Pražský orloj

Orloj se skládá ze zhruba 350 částí, z nichž asi 3/4 jsou stále originály z počátku 15. století; původně byl celý stroj bez jediného šroubu, jen nýtovaný. Staroměstskému orloji uprostřed dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska. 

Na astronomickém ciferníku, odvozeném od astrolábu, lze odečítat různé časy a astronomické cykly. U polohy Slunce je možné určit, kterým souhvězdím zvířetníku právě prochází. Zajímavostí je poloha Měsíce, který je znázorněn zda se nachází nad nebo pod horizontem, ale i v jaké je fázi a postavení vzhledem ke Slunci.

Z kalendářní desky lze určit aktuální měsíc a den, stejně jako nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře.

V horní části orloje, nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se vždy v celou hodinu pohybují apoštolové. Po uzavření okének s apoštoly zakokrhá zlatý kohout a poté začnou odbíjet věžní hodiny.

v levé okénku

• sv. Pavel držící knihu a meč
  
• sv. Tomáš s kopím
  
• sv. Juda Tadeáš držící v levé ruce knihu
  
• sv. Šimon s pilou
  
• sv. Bartoloměj s knihou a nožem
  
• sv. Barnabáš s papyrem
  

v pravém okénku

• sv. Petr s klíčem
  
• sv. Matěj se sekerou
  
• sv. Jan napomínající hada
  
• sv. Ondřej nesoucí ondřejský kříž
  
• sv. Filip s kladickým křížem
  
• sv. Jakub s valchařskou palicí
  

Po stranách orloje stojí čtyři dvojice pohyblivých postav: vlevo nahoře postavy Marnivce a Lakomce, dole Kronikáře a Anděla, vpravo nahoře Smrtky a Turka či Hudce a dole Hvězdáře a Filosofa. Každou celou hodinu se apoštolové postupně objeví před diváky a zároveň ožijí figurky po stranách orloje. Kostlivec tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů. Přitom kývá na Turka, který jeho služby kroucením hlavy odmítá. Lakomec pokyvuje hlavou s měšcem v rukou a hrozí holí, Marnivec se prohlíží v zrcadle. 

Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných pohybů soch je zajištěn mechanickým hodinovým strojem, který v průběhu času prošel několika úpravami a zlepšeními.

Již roku 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži a roku 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem postaven současný orloj. Kolem roku 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a roku 1490 orloj upravil hodinář mistr Hanuš. V druhé polovině 16. století upravil a zdokonalil Staroměstský orloj Jan Táborský z Klokotské Hory. Další dvě zásadní opravy byla provedeny na konci 18. st. a v letech 1865 - 66, kdy byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, motivy dvanácti měsíců a se znakem Starého Města pražského. V květnu 1945, během Pražského povstání byl orloj značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci.

Staroměstský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. Je jedním z nejznámějších turistických objektů Prahy a je součástí historického centra, které je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v ČR. Je to třetí nejstarší orloj na světě a současně nejstarší stále fungující. 

Starší než Staroměstský orloj jsou jen orloje v italské Padově (1344, znovu postaven 1434) a ve francouzském Štrasburku (1352, přestavěn 1574 a 1838), přičemž pražský orloj se zachoval v nejméně změněné podobě. Další historický orloj (z konce 15. století) se v českých zemích zachoval jen v Olomouci, byl však v minulosti několikrát přestavěn a jeho historická podoba je známa jen z části. Podle starých pramenů byl koncem 14. století orloj rovněž na radnici v Kutné Hoře; na konci 14. století byl přenesen do nové budovy a 1770 zničen požárem; podrobnosti o jeho vzhledu a konstrukci se nedochovaly.