Strahovský klášter a knihovna

Po své pouti do Svaté země v roce 1138 pojal olomoucký biskup Jindřich Zdík myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen klášter řeholních kanovníků, který však nepříliš prosperoval. Roku 1143 přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu a začínají rozvíjet život řeholního společenství.

Premonstráti zbudovali nejdříve dřevěné stavení kláštera a započali se stavbou románské basiliky. Pravděpodobně již od roku 1149 stál zde kamenný kostel, či alespoň jeho chór. Po dokončení stavby basiliky pokračovala stavební aktivita vybudováním kamenných klášterních budov, které byly v roce 1182 téměř hotovy. Po požáru v roce 1258 byl klášterní objekt znovu obnoven. Hmotný a duchovní rozvoj kláštera přerušili husité v roce 1420, kdy byl klášter vypleněn.
Období až do konce 16. století znamenalo pro klášter dobu úpadku a doslovného živoření. Obrat nastal s příchodem Jana Lohelia. V roce 1586 se stává strahovským opatem a začíná s obnovou kláštera jak po stránce stavební, tak i duchovní. Nechává přestavět zchátralý kostel, buduje klášterní dílny, obnovuje budovy opatství a konventu, zřizuje nové zahrady. V roce 1594 žila v klášteře dvanáctičlenná komunita bratří. Když byl v roce 1612 Lohelius jmenován pražským arcibiskupem, na opatský stolec zasedl Kašpar Questenberg, který pokračoval v jeho díle. Dokončil přestavbu dolních ambitů a prelatury. Kromě toho staví špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar, na Novém Městě pražském zakládá kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří a znovu přestavuje kostel, tím, že jej prodlužuje směrem k západu. Mezi jeho největší činy patří přenesení ostatkůzakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov, kde odpočívají dodnes.

Ke konci třicetileté války je klášter znovu vypleněn a vyloupen, a to finským plukem švédské armády. Mnoho precios z kostela a rukopisů a knih z knihovny vzalo při této události za své. Stavební obnova kláštera započala po skončení války, opat Vincenc Makarius Franck přestavil poškozenou prelaturu a postavil nový špitál sv. Alžběty. Za opata Jeronýma Hirnheima byl v roce 1672 dokončen knihovní sál, dnes nazývaný Teologický. V barokním stylu pokračuje v 18. století přestavba kláštera: vzniká nový letní refektář, přestavuje se pivovar a hospodářské zázemí kláštera. Ještě jednou zasáhla do dějin kláštera válka. V roce 1742 byl celý areál poničen bombardováním za francouzského obléhání Prahy. Po něm byla obnovena původní středověká stavební substance v barokním duchu.

Poslední velkou stavební aktivitou v areálu kláštera byla stavba nového knihovního sálu, dnes nazývaného Filosofický, za opata Václava Mayera (sál byl dokončen roku 1797). V této podobě vydržely objekty v podstatě až do padesátých let minulého století, kdy po násilném zrušení klášterů komunistickým režimem začal důkladný archeologický průzkum celého areálu a zároveň byla velice citlivým způsobem obnovena alespoň zčásti románská podoba kláštera.
Po roce 1989, když se do kláštera opět vrátili premonstráti, byla započata nákladná rekonstrukce celého areálu, která vlastně pokračuje dodnes.

Knihovní sály - Strahovský klášter

Knihovna existovala na Strahově již v nejstarším období, ale osud od počátků ve 12. století až do 16. století jsou známy jen v obrysech. Opat Lohel (1586-1612), považovaný za obnovitele kláštera vybudoval první, dnes již téměř zapomenutého knihovního sálu ve zvláštním traktu kláštera. V jeho práci pokračoval nástupce Kašpar Questenberg (1612-1640), Kryšpín Fuk (1640-1653) a opat Vincenc Makarius Frank (1658-1669), který se systematicky věnoval budování knižního fondu. Opat Jeroným Hirnhaim (1670-1679). vystavěl nový knihovní sál (dnes Teologický) a v roce 1679 v něm bylo uloženo 5 564 svazků. Druhý sál, dnes nazývaný Filosofický, byl zbudován za opata Václava Mayera (1779-1800) v letech 1792 - 1794.